Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB) vydal v lednu letošního roku Pokyny č. 3/2019 ke zpracování osobních údajů prostřednictvím videozařízení, které mají provozovatelům kamerových systémů pomoci dodržet pravidla obsažená v Obecném nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) při nasazení přístrojů pro optické nebo audiovizuální monitorování. Pokyny kladou důraz na transparentnost, informovanost subjektu údajů a na posuzování důvodnosti a nezbytnosti užívání kamerového systému k jejich sledování.

Ke splnění informační povinnosti má sloužit tzv. „vícevrstvý“ přístup. Jako první vrstva („first layer“) je doporučována informační tabulka umístěná na dobře viditelném místě ještě před vstupem subjektu údajů do kamerou zabíraného prostoru. Kromě jasně pochopitelného obrazce (obrázek kamery) by informační tabulka měla obsahovat nejdůležitější informace, jako je mj. účel sledování, identifikace správce či poučení o právech subjektu a dále odkaz na podrobnější druhou vrstvu („second layer“) např. formou QR kódu či webové adresy nebo informaci o tom, kde lze podrobnější informace získat mimo elektronické zdroje (tj. třeba ve formě listinného letáku).

Při posuzování důvodnosti a nezbytnosti zpracování osobních údajů prostřednictvím videozařízení bude nutné prokázat, že provozovatel kamerového systému provedl tzv. test proporcionality, v rámci kterého byly poměřovány zájmy a práva subjektu údajů a oprávněných zájmů správce. Jako účel zpracování bude v praxi pravděpodobně nejčastěji uplatňovaný důvod oprávněný zájem (například na ochranu majetku) a plnění úkolu ve veřejném zájmu. Pokyny upozorňují, že se u tohoto způsobu zpracování nebude příliš často uplatňovat souhlas subjektu údajů, a to s ohledem na povahu technologie a na to, že souhlas nelze využít ve vztazích nadřazenosti a podřazenosti (typicky zaměstnavatel – zaměstnanec). S uvedeným souvisí také požadavek na minimalizaci údajů a povinnost využití méně invazivních prostředků, jakými může být například oplocení či bezpečnostní zámek při ochraně majetku.

Za zásadní sdělení Pokynů lze považovat omezení doby pro uchování kamerového záznamu. Obdobně jako doteď je možné uchovávat záznam maximálně po dobu potřebnou ke splnění individuálně určeného účelu sledování. Pokyny však oproti dřívějším výkladům českých soudů a správních orgánů, kdy bylo možné záznam uchovat zpravidla až 14 dnů, omezují tuto dobu maximálně na 72 hodin, neboť například případnou škodu na majetku zjistí provozovatel kamerového systému většinou mnohem dříve. Jakákoliv delší doba uchování záznamu by byla možná pouze za podrobného a ospravedlňujícího odůvodnění. Zpřístupnit kamerový záznam někomu dalšímu (typicky policii) je možnou pouze při naplnění zákonného důvodu pro takové poskytnutí.

Kromě výše uvedeného upravují Pokyny č. 3/2019 i další oblasti a doporučení, jako jsou například zvláštní kategorie údajů či konkrétní práva subjektu údajů.

Evropský sbor pro ochranu osobních údajů, jako autor Pokynů, přispívá k jednotnému uplatňování pravidel ochrany údajů v celé Evropské unii a tak lze očekávat, že český národní Úřad pro ochranu osobních údajů bude v budoucnu při kontrolách provozování kamerových systému právě z těchto Pokynů č. 3/2019 vycházet.